V Zemi královny Maud

Jarní robinzonáda 1974 na Zadově se vyznačovala zimním prostředím, což na našich robinzonádách nebylo pravidlem. Churáňovský kopec je naštěstí dostatečně vysoko, aby měl dost sněhu v termínu 9.– 6. března, kdy se robinzonáda konala. Vzpomínání patří tentokrát do rubriky Vandrbuch, protože jsem se na Zadov podíval letos a nafotografoval jsem pokud možno podobné záběry jako Pepa ve filmu a fotkách před 35 lety.

Malá chalupa kousek od hotelu Churáňov pojmula tehdy 20 lidiček, robinzonáda byla ve znamení knihy R. E. Byrda „Sám a sám“ a pro lyžování jsme byli rozděleni na dvě družstva Apollo a Skylab. Zlomit lyže se podařilo Kuličkovi a Pinďovi, spadlý hrnec s vroucí vodou popálil Bobra a Otanaka. Ale jinak to bylo lyžování se vším všudy, Pepa dokonce vše zachytil na kameru (viz Oddílový filmový archiv). Právě z tohoto filmu jsem stáhl záběry chaty a okolí, takže nejsou nijak kvalitní.

Porovnejte tehdejší a dnešní foto chaty (č.1, č.2). Chata sama sice stojí, ale je přestavěná na částečně zděnou, leč neomítnutá a nedokončená. A nepřístupná. Také okolí se zcela změnilo. Nebyl jsem na místě více než třicet let a byl bych chatu nenašel, ale s pomocí dalších tehdejších barákových lidiček (Dům pionýrů a mládeže, dnes Dům dětí a mládeže) jsme chalupu i okolí nafotili.

Na další dvojici fotek (č.3, č.4) je pohled k hotelu Churáňov (vzadu), tehdy se zděným štítem, ten je dnes obložen dřevem. Fotka není ze stejného místa, na filmu je zabíraná kus od chaty, já foto udělal před chatou. Nízká chalupa nahoře přibyla, chalupa vpředu je i na dvou dalších fotkách (č.5, č.6) – komín zůstal stejný, jen ji trochu prodloužili.

Na dvojici fotek průčelí chalupy (č.7, č.8) je vidět, že ji při přestavbě o něco zdvihli, aby získali podkroví. Fotka 7 je z oddílového alba a nikoliv z filmu, proto je kvalitní.

Staré foto hotelu Churáňov (č.9) jsem našel na chatě, která byla (a dosud stojí) asi na půli cesty mezi naší chalupou a hotelem (rok neurčen). Prakticky ze stejného místa jsem hotel vyfotil při své zářijové návštěvě (č.10). Chalupa, u které jsme se myli sice stojí, ale protože jsem neměl staré fotky s sebou (č.11), nenapadlo mě zkusit se k ní dostat – vzpomínám, že vypadala jako soukromá. Kdybyste se tam někdo vydal a vyfotil místa, kde jsme se u koryt cachtali v ledové vodě, bylo by to super.

Na celkové fotce (č.12) vidíte, jak se vše změnilo. Zmizela vozová cesta před chalupou, je tu nejen asfalt, ale hned celé parkoviště a pár metrů od chalupy stojí nový hotel.

Ještě účastníci robinzonády: Štika, Balů, Ježek, Hadimrška, Otanak, Bašťoun, Pinďa, Bobr, Zvonek, Hejkal, Bobík, Wadži, Kulička, Střelka, Láďa K., občas Sibiřan s Pepou a dále Jarka, Tulák a Brko.

Na poslední fotce (č.13) je nádherný mlýn v Hoslovicích, asi 20 km od Zadova. Kdybyste na Šumavu jeli, nezapomeňte se tu zastavit. Je nedávno otevřený k prohlídkám a má neuvěřitelný osud. Místní mlynáři dlouho vzdorovali socialistické kolektivizaci. Přesto, že je dvakrát v padesátých letech zavřeli a pak prohlásili za nesvéprávné, nikdy se nevzdali a mlýn nevydali. Zcela se uzavřeli světu a bez elektřiny soběstačně hospodařili v izolovaném mlýně, kam nikoho nepouštěli. Nevzali v úvahu ani sametovou revoluci a teprve když poslední z hospodářů zemřel roku 2004, mlýn získal stát, opravil ho a otevřel veřejnosti. Mlýn je tedy zcela původní, vše se ještě nedávno používalo a poslední technickou novinkou je tady žentour z 30: let. Můžete si sáhnout na trámy z roku 1594. Úžasné místo s neskutečným nábojem osudu konkrétních lidí. Doporučuji navštívit.

Tolik moje výprava (na vzpomínání tu byla se mnou ještě Helena a taky Sibiřan s Jitkou) v září roku 2009 do míst, kde jsme zažili krásnou jarní robinzonádu 1974. Budete-li chtít, můžete mne následovat, fotky vás povedou.

Brko