Viděno jedním

Petr Horský – Roy
ROY (oddí1ové číslo 037) - Pátý náčelník Bílého Orla. Byl rádcem družiny Bobrů a dva roky degandawidou. Ačkoliv byl náčelníkem pouze jeden rok, přesto je jeho nesmírná práce vidět v oddíle ještě dnes. Je strážcem Wampumu přátelství.

Bezprostředně po olympiádě v Mexiku 1968 vznikl film "Viděno osmi". Osm světových režisérů v něm zachytilo pro sportovní veřejnost tuto událost. Svým pohledem a svým komentářem, aby bylo možné porovnat spektrum subjektivních pocitů. Mně připadlo zachytit svým pohledem etapu historie oddílu, kdy jsem byl jeho vedoucím (od tábora Pod Modrými horami 1976 do tábora Marného hledání 1977). S tolikaletým časovým odstupem však i ty nejsilnější zážitky a myšlenky ztrácejí jasné obrysy. Objevují se pochybnosti, zda to či ono lze spojovat právě s tím konkrétním rokem, který přerušil souvislou řadu Balůova náčelnictví.

Vzpomínám spíše obecněji na období, kdy jsem byl ve vedení - "v náčelnictvu" společně s Balůem a Brkem a posléze postupně s Bobrem, Natanisem a Kuličkou. Kdy každý dával cosi v prospěch oddílu dle svých možností a rozhodně nebylo prvořadou otázkou, kdo zrovna nosí největší počet véček na rukávě krojovky. Hnací silou byla (alespoň já to tak celou dobu cítil) snaha předat těm, kteří o to stáli, cosi z idejí a ideálů získaných od našich předchůdců. Z idejí, kterým jsme věřili, z ideálů které nám vystavěli ve svých vyprávěních pánové Seton, Foglar, Zapletal. Alespoň na určitý čas umožnit přicházejícím a odcházejícím generacím kluků prožít něco odlišného od běžného života, co by je mohlo v lepším případě nějak obohatit pro život nebo alespoň v senilním věku vykouknout z nějakého skrytého koutku duše jako příjemná vzpomínka.

Dnes, kdy na vše hledím z odstupu let staršíma obrýlenýma očima, listuji psanými dokumenty a fotkami, se sám sebe ptám: kam asi osud zavál tehdejší oběti mého mladického pedagogicko organizátorského nadšení střídaného pesimismem a pocity marnosti, jak dnes žijí, vybaví se jim někdy něco z těch "nejpodstatnějších faktů oddílové historie"? Některé zde zmíním, poněvadž si na ně vzpomínám.

V roce 1975-76 kryje ještě mladému náčelníkovi Balůovi záda poslední Mohykán předchozího náčelnictva - Brko. Bílý Orel udržuje čilé kontakty se spřátelenými oddíly. Kulička klade základy později oficiálně pojmenovanému "českému lakrosu" výrobou duralové lakrosky kapkovitého tvaru s rafinovaným výpletem. V tradičních podnicích dominují Bobr, Rikki, Natanis, Kulička. Tento rok končí táborem Pod Modrými horami.

V roce 1976-77 se mladé vedení už bez Brka, který ještě připravuje v průběhu roku dlouhodobou hru, stále více vzhlíží ve vnějškových projevech oddílu Neskenon směřujícímu k woodcraftu a trampingu. Novelizujeme oddílový pokřik, výzbroj a výstroj. Poté, co uštědřujeme lekci v lakrosu českým Irokézům a učíme hrát bojovníky Mawadenu, orientuje Kulička své novátorství na kulinářské umění na výpravách. Síla a iniciativa rádců Kuličky, Beny, Wabuna a dalších výrazných postav Manga, Skukuma, Robiho, Rozuma uniká dle vedení nesprávným směrem. Na táboře Marného hledání pouze Zvonek našel - optimální řešení konstrukce stanu náčelnictva. (nebo to bylo rok před tím ?! či rok poté?)

Rok 1977-78 se proto nabírají v Karlině nováčci. Vedení vytyčuje směr - praxe, praxe, praxe v duchu lesní moudrostí. Po seriálu prakticky zaměřených výprav vznikají Tenata, jakožto síto na oddělení zrna od plev. Ruší se dokonce pro tento rok všechny tradiční podniky. To vše se děje na pozadí změněné symboliky a názvosloví čerpajících ze života Indiánů - Huronů. Rok vrcholí táborem Světlých nocí, pro nějž byl původně uvažován název tábor Hladu. Dny byly temné…

Rok 1978-79: Praxe se moc nepovedla, oddíl je apatický, vedení je znechuceno, hledá radu a pomoc, kde se dá. Stěhování do nové klubovny ve věži trošku čeří hladinu, povzbuzuje opadlý elán. V obnovených tradičních podnicích vítězí Timm, Gipsy, Tom Kočárník, Ras, Skokan. Tábor Posvátného kondora je již docela optimistickým završením roku. Kulička klade základy saunování pomocí speciálních ocelových kamínek ve stanu "Jsem drak a žeru nevěsty". Pe-pa točí první zvukový film o oddíle.

Rok 1979-80 pokračuje jakousi setrvačností. Starší členové oddílu hrají lakrosovou ligu, jinak se dodržují veškeré oddílové tradice bez většího důrazu na důsledné dodržování určité stylizace. V soutěžích dominují odrostlí bojovníci tzv. "karlínské éry" Nandu, Ivan Jech, Jirka Macháček, Chulos, Martin Karim, ale i Šlahounek. Rok vrcholí táborem Mrtvé vody, kde Kulička vyrábí ze dne na den fotografie táborového života do táborových knížek, kde ale také posléze štafetový kolík vedení oddílu vojíny a inženýry čekateli je dosti spěšně a bez okolků vtisknut do ruky Timmovi. Po střídavě oblačném vývoji oddílu tehdejší náčelnictvo zahazardovalo se samou jeho existencí, když včas nepřipravilo rozuzlení této předvídatelné situace a předložilo Timmovi řádně horkou kaši.

Je to jedna z mála i po čase chmurných vzpomínek, která se k oddílu Bílý Orel pojí v mé mysli. Jinak převažují ty pěkné, v jakémsi narůžovělém oparu vystupující, těžko sdělitelné protože pro jiného nezajímavé, spojené s určitými tvářemi, místy, věcmi, zážitky, prchavými okamžiky. Tehdejší oddíl nebyl ideálem, jak jsme si představovali (jdouce však spíše po povrchu a formálních projevech). Ale byl to dobrý oddíl, protože takoví byli především jeho členové - kluci se všemi klady a zápory chlapeckého věku. Každý z nich zanechal v historii tohoto společenství nějakou svoji stopu. Někteří snad se ztotožnili s tím abstraktním a těžko definovatelným, čemu jsme říkali "oddílový duch" či "oddílová myšlenka" a začali je předávat dalším. Určitě tomu tak muselo být, poněvadž Bílý Orel žije dál i 25 let po svém založení.
 

Červenec 1994